Jak jsem se skamarádila s Klárou

26. července 2015 v 13:30 |  Deníček
Zdravím moji milí čtenáři!

V dnešním povídání se opět vrátíme na střední školu. Jak už jsem psala, skamarádila jsem se s Klárou. Od druhého ročníku jsme byly prakticky nerozlučné, a myslím, že má velkou zásluhu na tom, že jsem to tam vydržela. Obě jsme vždycky tak trochu odbočovaly z řad. Zájem o jiné věci, odlišný repertoár, já milovala trička s potisky, ona sukně a různé blůzky s krajkami. Na první pohled jsme byly odlišné i od sebe navzájem, ale s postupem času, vyšlo najevo, jak neskutečně jsme si podobné. Dokonce i stejná znamení, já měla narozeniny jen o den později než ona.

V prvním ročníku jsme ale ještě nebyly přáteli. Ona měla svůj hlouček (typické holky - žvásty o mejkapu, šminkách), já bloumala po chodbách sama. Snažila jsem se skamarádit, ale jak jsem tu už několikrát napsala, navazovat přátelství, je pro mě nepředstavitelně obtížné.

Linda, ta byla mou oporou. Seděla ten úplně první den školy jen lavici přede mnou a TÍM klukem. S tou jsem se přátelila (a nutno podotknout, že i ona byla odlišná). Nelíčila se, nebyla Miss postava roku, a nemusela notně kupovat nejžhavější trendy, aby byla IN.

Několikrát jsem si všimla, že Klára od svého hloučku postává tak opodál, jako kdyby si s nimi neměla jednoduše co povědět. Snažila jsem se ji odchytnout mimo ty holky, ale to bylo takřka nemožné. Byla na nich nalepená, a já svou šanci dostala až před těsně před Vánočními prázdninami. To ani jedna z těch jejích "kámošek" nedorazila do školy. U skříněk jsem se schválně loudala, čekala jsem, až ji uvidím jít kolem. Zavolala jsem na ni.

"Hele Kláro? Ty taky jezdíš autobusem, nechceš jet se mnou?"
"Klidně," pípla, a nejistě se na mě usmála. Přehodila jsem si batoh přes rameno, a v duchu si plánovala, na co se jí zeptám, přišlo mi to troufalé, protože jsem se s ní nebavila, jenomže jsem si nemohla pomoct, že na těch holkách je nalepená prostě jen proto, aby nebyla sama.
"Cože dneska nepřišla tvoje smečka?" zeptala jsem se, zatímco jsme procházeli přes školní nádvoří na autobusovou zastávku.
"Nevím," pokrčila rameny.
"Vy nejste v kontaktu mimo školu?" zajímala jsem se aktivně.
"Ani ne," odvětila.
"Ty holky mi připadají zvláštní. Prostě normální holky. Ty taková moc nejsi co?" snažila jsem se o ledabylý tón a prohlédla jsem si její outfit.
"Asi ne," potvrdila moje domněnky. Nezdála se mi zrovna výřečná, anebo se jí nechtělo svěřovat holce, se kterou se takhle od seznamovacího kurzu baví poprvé. Šli jsme bok po boku a ona mlčela. Musela jsem změnit téma, aby se rozmluvila. Zjistila jsem, že máme rády stejný seriál, a podobnou hudbu. Rozloučili jsme se a já si říkala, jestli budu mít další den možnost s ní prohodit pár slov. Jenomže ona si prohodila role se svými "parťačkami"

Nepřišla do školy, kdežto ony ano. Seděli v lavici za mnou, a já tak měla možnost vyslechnout si, co si povídají, neboť jsem v jejich debatě zaslechla Kláry jméno, a to mě zaujalo.

"….přesně, totálně….je nemožná."
"Holka od krav co chcete, kydá hnůj na tý jejich farmě."

A to mi stačilo. Po škole jsem chvátala domů, přihlásila se na Facebook, a ujistila se, že Klára druhý den přijde do školy. Napsali jsme si i něco málo navíc, přeposlali si nějaké písničky. Asi jsem měla potřebu ji chránit, protože jsem věděla jaké to je, když vás někdo pomlouvá za zády. A pak jsem věděla, že ona je fajn holka.
"Ty holky nejsou pro tebe dobrý kamarádky. Nebav se s nima," byla moje první slova, jen co vešla do uličky, aby vyhledala svou skříňku, do které nacpala kabát zasypaný sněhem.
"Cože?" opáčila.
"Včera. Před češtinou, slyšela jsem je o tobě říkat nepěkný věci."

Probodla mě očima, zabouchla skříňku a zmizela mi z očí. Tak jo, možná jsem to přepískla. Vrátila jsem se k Lindě, která se tvářila zmateně. Dlužila jsem jí vysvětlení, a tak jsem jí pověděla o tom, jak jsem už delší dobu pozorovala Kláru, jak vždycky stojí opodál, když je s těmi fúriemi, že ji mají spíš jako poskoka, a že jsem s ní předevčírem šla domů, a zdá se mi fajn, i to jak jsem vyslechla ten rozhovor, ve kterém o naší spolužačce nehovořili zrovna pochvalně.

Po vyučování jsme se s Lindou domluvili, že si zajdeme na horkou čokoládu. Koneckonců, další den se šlo do kina (poslední den před Vánočními prázdninami), a my bychom pak neměli možnost. K našemu překvapení, jen co jsme otevřeli dveře, abychom vyšli na nádvoří, zavolal za námi hlas: "Holky, počkejte," byla to Klára. Na horkou čokoládu jsme šli společně.

S těma holkama se přestala bavit. Na hodinách které jsme měli společně (jazyky plus volitelné předměty), jsme od nového roku sedávali spolu. A tak to bylo až do maturity. Nedávno mi přiznala, jak mohla být tak hloupá a bavit se s někým jen proto, aby se měla s kým bavit. Vzpomínáme na to s úsměvem. Já, Klára a Linda se kamarádíme pořád. Jestli k něčemu mi střední škola přes všechno to utrpení kolem byla, tak právě proto, abych poznala je.


Brzy nashle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 26. července 2015 v 18:49 | Reagovat

To se ti opravdu stalo?? pání tj jak z románu normálně :) Jsem moc ráda, že jste se nakonec staly kamarádky...Já jsem to na střední měla dost děsný, každý rok jsem svou nej kámošku ztratila :(
V prváku jsem se s jednou seznámila, ta byla pro mě vším strašně jsme si rozumněly chodily jsme ven dokonce jsme měli i svou partu, ale když jsem jí pověděla co o ní za zádech mluví, tak se v té partě hodně změnilo, kámoš se semnou přestal bavit, ale proč bych toto měla tajit kámošce?? No a v druháku jsme se nějak přestali bavit, vůbec nwm proč, ale jak jsme měli praxi v Ikei tak jsem se zkamarádila s moji zpřízněnou duší ♥♥ Ta holka byla stejná jako já což jsem byla nesmírně moc ráda, když jsme se rafli tak jsme to myslely ze srandy prostě luksusní, v třeťáku to pokračovalo, ale pak ukončila studium protože byla nemocná, jak já jsem se tam ten rok nudila bez ní jsem tam nechtěla vůbec chodit :(

Teď jsem na nástavbě a tam jsem se první den seznámila s Gabčou pak také strašně moc chyběla tak mě ostatní holky vzaly k sobě, pak jsme se přestali spolu bavit a v druháku jsme se opět skamarádily a teď bez sebe neuděláme ani ránu, tolik si rozumíme a jsme jak dvojčata což vůbec nechápu :) Jsem ráda, že mám tak spřízněnou duší, které můžu říct všechno :)

Snad se s Klárou do teď kamaradíte, a jinak bych jí také říkala ať se s něma nebaví, pomluvy nesnáším :( jako já začnu když se dozvím, že něco kámoška o mě řekla, jinak vůbec a když mám nějaký problém rači to s ní vyřeším a je to..Hlavně že pak měla rozum a kamarádila se s Váma, to si člověk uvědomí vždycky pozdě, že to s něma nemělo cenu :)

2 May May | Web | 27. července 2015 v 7:00 | Reagovat

Vždycky je dobrý odnýst si ze střední školy i něco jinýho než jen maturitu.

3 Girl Online Girl Online | Web | 27. července 2015 v 12:47 | Reagovat

[1]: Stalo ;) A jsem za to neskutečně moc ráda, že to dopadlo takhle.

Taky jsi to neměla jednoduchý, co čtu podle tvojí upřímné zpovědi. Je mi to líto, že jsi takhle pokaždé svojí kamarádku ztratila, vím že to není jednoduchý. A že jsi našla Gabču, to je krásné zakončení. Moc ti přeju aby vám přátelství vydrželo! :-)

[2]: Souhlasím. Naprosto souhlasím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama