Jít s davem

25. července 2015 v 18:41 |  Co se honí hlavou
Zdravím, moji milí čtenáři!

Jít s davem.

Dobře či nikoliv? Otázka k zamyšlení.

Když jsem byla mladší (základní škola), nijak jsem to neřešila, zvesela jsem se bavila s každým, byla tvořivou bytostí s kreativními nápady a touhou podnikat dobrodružství.

Pak přišla střední škola, nejspíše zlom v mém životě.
Ani nevím, podle čeho se určovala popularita u nás ve třídě, či prostě postoj. Mnozí si ty druhé zaškatulkovali ještě dřív, než je doopravdy poznali. A právě na střední jsem se stala šedou myškou. Už jsem nebyla ta tvořivá kreativní holka, uzavřela jsem se do sebe, mlčela jsem (ano, kdybychom hráli tichou domácnost, zaručeně bych vyhrála - někdy jsem si jen tak pro jistotu pro sebe řekla několik slov, abych se ujistila, že jsem nepřišla o hlas), a přikyvovala.

Proč jsem ale nevyjádřila názor? Protože když jsem to v prvním ročníku udělala, spousta lidí se obrátila proti mně, jakože co jsem si zrovna já, dovolila vyjádřit, co si myslím.

Diskuzní téma o přestávce se týkalo homosexuality. Tvrdila jsem, že za to přeci nikdo nemůže, a má to v genech. Leč samozřejmě se mnou někteří hrubě nesouhlasili, prý je to hloupost. Pár lidí dokonce prohlásilo, že pokud v budoucnu budou mít dítě s tímto "problémem," klidně ho vyhostí. No a to se mi nezdálo správné. Projevila jsem se, a už kolem byly šepty o tom jak je ta holka co si věčně sedá sama, mlčí a čte si "divná"

Na nějakou dobu jsem se zase ponořila do svého světa, obklopená tichem. Nešla mi matematika, měla jsem s ní problémy vždycky. No a za zády mi pořád dělali společnost ti posměváčci. Nejen kvůli zlomkům a zaokrouhlování, prostě jen proto, že se jim líbilo mě provokovat. A tehdy jsem se rozhodla, že budu radši jen soustavně kývat, než abych se dostala do konfliktů.

Protože to bylo jakési nevyslovené pravidlo naší třídy. Nesouhlasíš? No dobře.
A konfrontace byla na světě.

Jenomže pak jsem objevila citáty. A jeden takový zvláštní mi utkvěl v hlavě.

Člověk se narodí jako originál, tak proč by měl umírat jako kopie? A v tu chvíli mě napadlo, že jsem stejná jako ostatní, jen papouškuji, abych byla se zbytkem třídy zadobře a nijak se nezviditelňovala. Bála jsem se? Čeho? Jsou to jen lidi, a pokud mě nepřijmou s mými názory a postoji, tak ať.

Začala jsem se projevovat.

Říkala, co si myslím, a pokud jsem byla jiného přesvědčení, prostě jsem to řekla. Moje kamarádka Klára mě podporovala. Spolužáci mě nikdy neměli v lásce.


Ptám se sama sebe proč. A pravděpodobně to bude asi tím, že jsem nechtěla být kopií. Nešla jsem s davem.

V maturitním ročníku už jsem měla nějaké priority. Nechtěla jsem být jen panáček na pérku s kývající hlavičkou. Chtěla jsem být někdo, kdo se dokáže prát za to, co si myslí, za to co je podle něho správný úsudek a svůj postoj si udrží až do samotného konce.

Brzy nashle
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 25. července 2015 v 18:49 | Reagovat

Já odmalička těžko navazovala kontakty a je tomu tak dodnes. Nebyla jsem nijak konfliktní, ale když na mě někdo vyloženě dorážel, odpálkovala jsem ho a dali mi pokoj. Vždycky jsem byla vyvrhel společnosti, ale když projdu nyní uplynulé roky, jsem za to ráda. :)

2 Girl Online Girl Online | Web | 25. července 2015 v 18:51 | Reagovat

[1]: To jsme na tom stejně. Jsem strašně moc ráda, že v tom nejsem jak se říká sama. Navazování kontaktů je pro mě jedna z nejtěžších věcí na světě.

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 25. července 2015 v 19:58 | Reagovat

Tak to já naopak mám takový dar, že právě lidi kolem mě ta moje divná osoba, která jde proti, přitahuje. Neustále se mě ptají, rádi se mnou mluví... Možná je to o vnitřním přístupu... těžko říci. Nebo se jenom pohybuji mezi chápavými lidmi :D

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. července 2015 v 20:34 | Reagovat

Hmmm, to jsi mi připomněla historku ze základky...
Nešlo sice o homosexualitu, ale o tělesné postižení a bylo to stejně otřesné.
Dvě holky se bavily o tom, že pokud by měly třeba mámu na vozíku, tak ho pošlou ze schodů, protože s takovou mámou by nechtěly žít...
Neskutečná tupost a krutost u některých lidí. Fakt...

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 25. července 2015 v 21:04 | Reagovat

[2]: Jsem moc ráda, že se ti líbí mé stránky, rozhodně ani já na těch tvých nejsem naposledy, ráda s tebou zůstanu v kontaktu. ☺ Přeji Ti pohodový víkend. ☀

6 May May | Web | 26. července 2015 v 7:47 | Reagovat

Člověk by měl žít tak, aby mu nedělalo problém v noci usnout. I pokud to zahrnuje každodenní hádky s debilníma spolužákama. Lepší dostat do držky, než se před někym sklonit (ale to je můj, arogantní mužskej názor :D ).

7 Girl Online Girl Online | Web | 26. července 2015 v 12:41 | Reagovat

[3]: Jak říkáš, těžko říci ;) Možná máš nějaké prazvláštní kouzlo osobnosti, anebo hold rozumné lidi kolem sebe :)

[4]: Nechápu jak někteří lidé mohou být tak krutí. V některých případech si říkám, zda jde vážně ještě o živé bytosti. Je to smutné co mezi námi chodí.

[5]: Nápodobně! Děkuji! :-)

[6]: Zajímavý názor, se kterým musím souhlasit, ačkoliv zároveň taky přiznat, že na takové jednání nemám koule jak se říká :D - I když už bych to nemám mohla dát do minulého času - neměla, postupně se zlepšuju ;) A nemyslím si že byse jednalo o arogantní názor ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama