Když selže počítání oveček, ON a hodina češtiny

16. července 2015 v 23:29 |  Deníček
Zdravím moji milí čtenáři,

přeji hezký večer, také nemůžete spát? Původně už jsem dnes na blog nic psát nezamýšlela… přeci jen ale svůj úmysl pozměním.

Nuže, psali jste si, že chcete slyšet víc o klukovi z poslední lavice, tak tady je další z mnoha našich společných (společných?! - nevím, jestli je to vhodné slovo, takže to nahradím větou úplně jinou) - tady máte povídání. povídání veselejšího rázu. Takhle v noci tu nebudu fylozofovat a vylévat si tu srdce. No nebudu vás napínat, tady to máte:


Byl druhý týden školy, první ročník. Poprvé od adaptačního kurzu mě oslovil. To bylo, když celá naše třída stála před školou, já dorazila později a divila se, copak se to stalo.
"Proč nejdete dovnitř?" zeptala jsem se Lindy. My dvě se celkem skamarádili, pokud se tomu dá tak říkat. Sedíme spolu a občas mi vysvětlí matiku. Díky ní, jsem dostala trojku ze zlomků.

"Protože odpadla čeština," informovala mě.
"Aha, no to je super. To pro mě nemá cenu, abych se vracela zpátky," zaúpěla jsem.
"Pro mě taky ne," kývla Linda.

A hle. V dálce on. Pomyslela jsem si; zatracená práce, to jsem nemohla jít pomaleji, abych se s ním střetla cestou?
Kluci si ho taky všimli. On se celkem kamarádí s Jakubem . Hned se ho tedy musel vyptávat, co se děje.
"Odpadla čeština," pokrčil rameny Jakub. Kluk z poslední lavice se nevěřícně podíval na Evana. To je jeden kluk z ciziny. Ani ten ho ale nepřesvědčil o tom, že čeština se vážně nekoná. Namířil si to proto ke mně, postávajíc s Lindou dál od davu. Dělala jsem, jak nemám o jeho přítomnosti zdání.

Zatahal mě za rukáv od bundy. "Hele," oslovil mě. Zatetelila jsem se nadšením.
"Copak?" obrátila jsem se po něm.
"Fakt odpadla ta čeština?"
"Jo fakt odpadla," potvrdila jsem mu novinku, co jsem se zrovna dozvěděla.
"Díky.."
"Nemáš za co."
"To pro mě nemá cenu, abych se vracel domů," prohodil na cestě za Jakubem. Dívala jsem se na něj, jak odchází. Chtěla jsem ještě něco povědět, ale nebylo co.

"Ne asi, čeština normálně je, ale nám se na ní nechce, tak tu stojíme pod oknem, aby na nás pro profesorka měla výhled," durdila se vedle mě Linda nad jeho logikou. Ale mě to bylo jedno. V té chvíli to mi nezáleželo na ničem jiném, než že se na mě upřeně díval, a vedl se mnou rozhovor. Náš snad se dá říct poslední. Protože potom… potom to šlo z kopce. Ale o tom zase jindy.

Brzy nashle.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | Web | 16. července 2015 v 23:40 | Reagovat

Vsetko je tak ako ma byt.. netrap sa nad tym

2 Tom Tom | 16. července 2015 v 23:43 | Reagovat

Girl Online nemůže spát. Snad tě potěší že já taky ne ;)

Pěkný článek. A na kluka z posledni lavice se vykašli, vsadím se, že máš na lepší :)

Dobrou noc a díky za článek Girl Online :)

3 Eileen Abigail Smith Eileen Abigail Smith | Web | 17. července 2015 v 10:02 | Reagovat

Tak to já spala dobře, nespavost mě postihla už v pondělí, to jsem byla vzhůru asi až do dvou :D
Jak už řekl Tom - super článek :)

4 just-one-girl-online just-one-girl-online | Web | 17. července 2015 v 11:02 | Reagovat

[1]: Děkuji za moc milý komentář :-) Přesně to si snažím každý den opakovat, ale nějak mi to nepomáhá.. :D

[2]: Tome, já jsem spíš takový noční tvor :) Jen co vyjde měsíc jsem ve svým živlu. Jinak děkuji za krásný komentář a nemáš zač za článek, potěšení na mé straně :)

[3]: To je pak to nesnesitelný převalování v posteli a pokukování po hodinách, že jo? :D Děkuju za kompliment Abigail :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama