PAPÍROVÁ MĚSTA - recenze

27. července 2015 v 21:24 |  Ostatní
Zdravím moji milí čtenáři!

Ani nevím, čím bych začala, takže se omlouvám, že tenhle článek bude pravděpodobně jeden velký chaos.

Ano, dnes jsem se konečně dočkala. Byla jsem s bráchou na Papírových městech, od mého nejoblíbenějšího (no, jeden z nejoblíbenějších) autora, Johna Greena.

Knižní předloha se mi dostala do rukou, někdy kolem září loňské roku (?) co si vzpomínám. No zamilovala jsem si ji. Po hvězdách nám nepřály, které byly depresivní a opravdu smutné, bylo tohle dílo příjemným, veselým, a odlehčujícím čtením.

!A TEĎ POZOR, BUDU SPOILEROVAT!

Sedíme v kině (předem jsme si rezervovali lístky, na místech úplně vzadu), a čekáme. Reklamy, spousta reklam, a taky upomínka, abychom nezapomněli shlédnutý film později ohodnotit na československé filmové databázi. A pak - KONEČNĚ.
Zmocnil se mě ten zvláštní pocit vzrušení, které se změnilo v příval očekávání. Promluvila hlavní postava Quentina, uváděla nás do děje větou: "Jsem toho přesvědčení, že každému se v životě stane zázrak, tím mým se byla Margo Roth Spiegelmanová, když se přestěhovala naproti přes ulici."

V pozadí nám hraje poklidná, krásně padnoucí hudba. Quentin vypráví, jak se s Margo spřátelí. (No jak jinak, však bez tohoto by nebyl žádný příběh), a jak se do ní zamiluje, takřka na první pohled. Tráví spolu spoustu času, i když jsou oba tak odlišní. Ona miluje záhady, on by raději nevycházel z domu, aby nemusel čelit tomu, co se stane. Na střední škole se jejich cesty rozdělí. Ti dva se nebaví, odcizí se. Quentin je však pořád do své sousedky zamilovaný, občas ji pozoruje oknem, občas vzpomíná na to, jak v dětství jezdili na kolech po okolí.

Všechno se změní během jednoho večera/noci. Margo se objeví u Quentina v okně a požádá ho, zda by ji doprovázel na její dobrodružné cestě. Chlapec nejprve váhá, jenomže, to by nebyl John Green, a to by nebyl příběh. Nakonec ti dva vyráží do města - a Quentin pomáhá Margo s pomstou. Přesně tahle část se mi neskutečně líbila, Green při psaní sršel nápady a divák se doslova krmí pohledem na filmové plátno, a možná si říká: tohle bych chtěl taky zažít (Jo, i mě to napadlo).

Ale měla jsem tendenci pořád film srovnávat s knihou. Byly jisté pasáže, které bych zkrátila, nebo vynechala úplně. Našli se dvě až tři scény které mě nudili a pak pořád to opakování mouder.

Po oholení obočí, vhození smradlavé ryby do suterénu, jedné fotografii "nejmenšího pindíka na světě" (jak komentovala hlavní představitelka) a také krásného tance s výhledem na papírová města noční dobrodružství končí.
Druhý den Margo nepřijde do školy. Ani další den. A ani poté.

Takhle si to Quentin nepředstavoval, věřil, že má u Margo šanci, že jí ještě může přiznat, jak moc ji má rád. Loudá se po školních chodbách, a pátrá po důvodu proč mu tohle udělala. Paní Spiegelmanová nechce místnímu detektivovi dovolit po své ztracené dceři pátrat, neboť prý je dospělá a zodpovídá sama za sebe… Quentin však ví, že Margo pokaždé když zmizí, nechá za sebou stopy. A tak začne neúnavně pátrat. Nakonec skutečně vodítka najde.

I když mě (sakra) napadlo, kdo dokáže vymyslet taková vodítka, aby je někdo další rozřešil. No nevím.

A pomocí svých přátel se vydává na dvaceti pěti hodinovou, bláznovou jízdu do New Yorku, aby zde svou kamarádku/sousedku/lásku našel. Opět nám hraje krásná hudba a my se usmíváme společně s postavami, jako kdybychom dobrodružství zažívali s nimi. Nesmějí si dovolit překročit časový limit, neboť si naplánovali, že chtějí stihnout slavnostní ceremonii a maturitní ples. Mají jen čtyři zastávky. V obchodě se smějí zdržet jen šest minut.

Jo, tenhle film je spíš taková road komedie, s romantickými prvky. Ale vážně se moc a moc snaží odbočovat od těch teenagerských klišé. John Green je v tomto opravdu vynikající. Chce prostě napsat něco nového, a daří se mu to (až na pár výjimek, které ale kdyby ve filmu nebyly, tak by to také bylo to pravé ořechové)
Najdou Margo?

Jistě. Jen mu tak položí otázku, proč se jí vydával hledat, a že ona sama je tam kde je jen proto, aby našla samu sebe. Konec se mi zdál odfláknutý, nemůžu si pomoct. Něco se mi na něm nelíbilo. Díky němu na mě hlavní představitelka začala působit protivně, nemám zdání proč.

A Quentin si poté uvědomí zásadní věc (takové to filmové prozření), že jsou mnohem důležitější věci než ona. Přátelství. Díky ní vlastně poprvé v životě zatáhl školu (nebyl tím vzorným studentem, s bezchybnou docházkou) užil si s přáteli a bavil se víc než kdy jindy. Ta cesta mu otevřela oči. Že prý žijeme teď a tady, a máme si užívat, dokud nebude příliš pozdě.

Děkuji Johnovi za tento požitek. Jak čtenářský, tak ten vizuální - i když kniha je přeci jen kniha. Určitě se do ní co nejdříve pustím znovu, ráda bych s Quentinem ještě aspoň jednou prožila jeho báječnou jízdu/výpravu/misi za Margo.

Dávám 75%

Doporučuji, nebudete litovat. Mějte se krásně!

Brzy nashle.

P.S. - Ten soundtrack se mi vážně moc líbil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tom Tom | 29. července 2015 v 10:32 | Reagovat

Zapnul jsem si tu písničku na konci článku a dal se do čtení abych to měl podbarvený. ;)

Dobrá recenze. Určitě zvážím jestli nakonec do toho kina taky nezajdu. Chtěl bych vidět film pro teenagery který vybočuje z řad.

2 Girl Online Girl Online | Web | 29. července 2015 v 20:16 | Reagovat

[1]: Chytrý :-) Měl jsi to i s hudebním doprovodem :D Jinak moc děkuji za pochvalu recenze, snažila jsem se tam napsat všechny pocity, i když se vsadím, že jsem nějaké zapomněla ;) Tenhle film myslím z řad vybočil dost. Vyzkoušej, uvidíš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama