Srpen 2015

Španělština, nákupy přes internet a poznámka

9. srpna 2015 v 0:03 Deníček
Tak jo, opět jeden vzpomínkový článek. Vracíme se v čase o čtyři roky zpátky… Ano, po celou střední školu jsem si vedla takový "deníček" Nejprve na papír, a pak mi elektronická verze v podobě wordu připadala daleko lepší. Přeji pěkné počtení. Nic jsem neopravovala, vše je přesně tak, jak jsem zaznamenala před lety ;)
(Až na jména, samozřejmě)

Jsem z té školy příšerně unavená. Mám moc úkolů, když jdu spát v rozumnou dobu, je to zázrak. Psali jsme písemku z matematiky, angličtiny, španělštiny, chemie a ekonomiky během tří dnů. Jsem nervózní, z každého všedního dne mě bolí břicho. Španělština mi taky nejde. K mé smůle jsem si ještě koupila (rodiče mi objednali přes internet) špatnou učebnici. Ona mi vynadala, jako kdybych za to mohla.

Linda měla učebnici taky nesprávnou. Měla stejnou špatnou jako já.Řekla jsem to doma.
Táta: "A to nemůžeš dělat z téhle knížky?"
Já: "Ne nemůžu. Je úplně jiná."
Táta: "Ale byla drahá."
Já: "Já vím. Můžu jí prodat na internetu."
Máma: "Tak jí objednáme novou, a tuhle prodá na burze."
Táta: "Jestli zase budu platit něco navíc tak to tý učitelce omlátím o hlavu."
Já: "Díky."
Máma: "Zatím ti napíšeme pro paní profesorku lísteček, že jsme učebnici objednali přes internet, a má dorazit do konce týdne."

A právě ten lísteček to všechno způsobil. Paní profesorka ho přečetla celé třídě nahlas.
: "Paní profesorko, novou učebnici jsme dceři objednali. Přijde do konce týdne. Děkuji."
K popukání. Chtěla jsem jí probodnout pohledem, jenže to nešlo. Ten nápad s lístečkem mi najednou přišel jako pěkná ptákovina. Všichni se smáli. Lísteček si založila mezi papíry o naší docházce a naší klasifikaci.
"Dobře tedy, budete pracovat s Lindou," pověděla mi stroze. Linda si totiž pro novou učebnici hned dojela. Týž den co zjistila, že její knížka je chybné vydání. Moji rodiče měli za to, že online nákup bude lepší. Mysleli to dobře.
"Děkuju," řekla jsem jí. Ani nevím, proč jsem jí děkovala. Hned nato mě vyvolala z časování slovesa HABLAR. (= MLUVIT)

19. října, úterý
Moje nová učebnice španělštiny ještě nedorazila. Jsem z toho na nervy. Paní profesorka mi pověděla: "Pokud si myslíte, že vás budu omlouvat donekonečna, tak nebudu. Jestli příště nebudete mít učebnici, píši vám poznámku."

20. října, středa
Knížka na španělštinu pořád nepřišla.
Ale dostala jsem jedničku za rychlopis z písemné elektronické komunikace. Aspoň něco mi v té škole jde. Na angličtině jsme probírali znamení zvěrokruhu.

22. října, pátek
Učebnice přišla.

25. října, pondělí
Učebnici jsem nechala doma, protože mi nedošlo, že už jí vlastně mám. Pech. Napsala mi poznámku jak slíbila.

Vedra, odjezdy, příjezdy a zase vedra

8. srpna 2015 v 14:44 Deníček
Tahle horka nejsou nic pro mě. Jen sedím, cpu se zmrzlinou, občas si skočím do bazénu. Ono taky nejde nic moc jiného dělat. Dobrá nálada je tatam, všechno mě rozčiluje a vytáčí. Ani večer si pořádně neodpočinu, i když je mým společníkem větrák, jež je v provozu celou noc. Amy se před sluníčkem schovává pod mou postelí. Občas ji namočím, hlídám, aby pila.

Přes den zatahujeme doma rolety, aby se vzduch dal jakž takž snášet…

Ještě dnes ve dvě ráno, jsem zírala do počítače, a sledovala český seriál Arabela, který díky brigádě ve vysílacím čase nestíhám. Spát se mi vůbec nechtělo, a ráno ještě v půl desáté jsem ležela v posteli a přemlouvala se, abych vůbec vstala…

Předevčírem se mi ozvala Sára. Snažím se jí psát a odpovídat, ale naše konverzace poněkud drhne, bojím se, abychom se jednou nepozastavili jen nad tím jak se má ta druhá… Když jsem ji viděla online, rozhodla jsem se ji napsat, ale nevěděla jsem co, a takhle se to táhne už asi třetí den… nebavíme se pořádně snad čtrnáct dní. Což je vzhledem k tomu, že je v zahraničí a pak ten více než osmi hodinový časový posun dost na houby.

Mrzí mě to, popravdě ani si nejsem moc jistá co se přesně stalo, psali jsme si normálně, a zničehonic jsem vypěnila, když se mě snažila přesvědčit o opaku a napsala pár dalších věcí, co z mé strany naprosto postrádaly smysl a vytočily mě ještě víc. Jednoduše neshoda a konfrontace byla na světě. Ani si nemáme kdy napsat, jdu spát v dobu, kdy u ní začíná den a chystá se na výlet... Pak ji začne škola, pravidelné tréninky sportu který provozuje a bojím se, že to bude ještě horší. Přeci jen ke své sestřenici jsem měla zdaleka nejblíž. Ani nevím, proč jsem napsala měla. Užít minulý čas jsem neměla v úmyslu.

Včera jsem si psala s Emmou. Na víkend jsme plánovali další výlet na Divokou Šárku, ale vzhledem k těmto vedrům jsme museli plány přeložit na jindy.

Také se mi zítra vrací brácha. Dlouho jsme se neviděli a i když si píšeme, připadá mi to jako věčnost.

Než jsem začala psát tenhle článek, postavila jsem si vedle sebe sklenici s ledovou vodou, led navrch. Ten se rozpustil a z vody mám vlažný nápoj. Opravdu. No, myslím, že nastal čas jít se znovu svlažit do bazénu. Zatím se mějte krásně.

Výletíme a venčíme naše čtyřnohé mazlíčky

5. srpna 2015 v 14:17 Deníček
Minulou sobotu jsem strávila s Emmou. Byl neobyčejně krásný den. Počasí tak akorát. Den předtím jsme se domluvili, že vyvenčíme naše pejsky. Mou milovanou Amy, a Emmino štěňátko (kterou já osobně překřtila Hryzna - ano, pěkně kouše, takové jehličky). Náš sraz byl naplánován na Divoké Šárce.

Cesta tam pro mě byla výzvou. Moje malá princezna ještě necestovala metrem, a pohledy tolika lidí se jí moc nezamlouvaly. Ovšem, vše zvládla, byla skutečně šikovná. Ležela v přenosné tašce, občas vykoukla ven, zdali už tam náhodou nejsme.