Ostatní

Strašidlo pod postelí?

31. července 2015 v 21:00
Jo, vždycky jsem měla pod postelí hlavně krabice, a taky věci, které se nedaly uschovat jinde. Od toho přeci úložné prostory jsou, nemám pravdu?

A krom toho mého "nepořádku" (co oči nevidí, to srdce nebolí, říkala jsem si, když jsem měla výčitky, že úklidu zrovna moc nedávám), jsem byla zvídavé dítě. Tak moc, že i přes zákazy rodičů, chodívala jsem krátce před půlnocí škemrat rodiče, zda bych se nemohla podívat na nějaký ten horor. Mohla jsem být žačkou šesté či sedmé třídy nanejvýš. Nijak neprotestovali.

Nejdřív se báli o mé duševní zdraví, a abych pak nesvítila lampičkou až do ranních hodin. Nicméně, když viděli, jak je jejich dítě imunní, přestali si dělat starosti. Dokonce mi i dovolili půjčit si z videopůjčovny snímek, jehož jméno jsem zapomněla. Jen vím, že byl inspirován skutečnými událostmi… byla jsem sama doma (rodiče jen jeli něco zařídit, ale byla zima a stmívalo se velice brzy, takže už v pět odpoledne byla tma).

Být či nebýt spisovatelkou

31. července 2015 v 17:23
Být či nebýt spisovatelkou. Ano, to je otázka kterou si pokládám velice často.

Povídku VEĎ MĚ jsem začala psát v deváté třídě.
Byl to první příběh, který jsem skutečně dopsala, a ve wordu popsala přes 140 stran...nevím, jestli Vás nějak osloví, přeci jen už je to pár let zpět, co mě napadla první slova tohoto vyprávění. Nicméně skrytě doufám, že se vám bude líbit!
...
Když se řekne přátelství, vím, o co se jedná. Lidé, jež si navzájem věří, vyměňují si tajemství a pokládají otázky, k nimž se společně snaží nalézt odpovědi. Smějí se spolu a zažívají chvíle, na které nechtějí zapomenout. Zapomenout. Například postup jak spočítat rovnici. Na ten můžete zapomenout. Časem, až vyjdete ze školy a budete se věnovat zaměstnání, kde nebudete potřebovat matematiku. Je to něco jiného než ztratit. Můžete ztratit spoustu věcí. Peněženku, batoh, klíče, mobilní telefon. Ale hmatatelné lze najít. Já jsem od šesti let nevidomá.

PAPÍROVÁ MĚSTA - recenze

27. července 2015 v 21:24
Zdravím moji milí čtenáři!

Ani nevím, čím bych začala, takže se omlouvám, že tenhle článek bude pravděpodobně jeden velký chaos.

Ano, dnes jsem se konečně dočkala. Byla jsem s bráchou na Papírových městech, od mého nejoblíbenějšího (no, jeden z nejoblíbenějších) autora, Johna Greena.

Knižní předloha se mi dostala do rukou, někdy kolem září loňské roku (?) co si vzpomínám. No zamilovala jsem si ji. Po hvězdách nám nepřály, které byly depresivní a opravdu smutné, bylo tohle dílo příjemným, veselým, a odlehčujícím čtením.

!A TEĎ POZOR, BUDU SPOILEROVAT!

Sedíme v kině (předem jsme si rezervovali lístky, na místech úplně vzadu), a čekáme. Reklamy, spousta reklam, a taky upomínka, abychom nezapomněli shlédnutý film později ohodnotit na československé filmové databázi. A pak - KONEČNĚ.
Zmocnil se mě ten zvláštní pocit vzrušení, které se změnilo v příval očekávání. Promluvila hlavní postava Quentina, uváděla nás do děje větou: "Jsem toho přesvědčení, že každému se v životě stane zázrak, tím mým se byla Margo Roth Spiegelmanová, když se přestěhovala naproti přes ulici."

Prozacový národ aneb všichni máme drogu

27. července 2015 v 13:20
Zdravím moji mílí čtenáři!

Bez kávy nenapíšu ani řádku, jak jsem zjistila. Musím mít při sobě neustále jeden hrnek rozpustné vroucí kávy, či minimálně čaj… to díky maturitě. Učila jsem se mnohdy do ranních hodin a tento nápoj mě držel v bdělém stavu.

Včera jsem nemohla usnout. Zmocnil se mě panický pocit, že už se ráno neprobudím, a jely nanovo ty představy o tom, jaké je to umřít, a co se děje potom. Přemýšlím, jestli bych tyhle stavy neměla začít řešit. Bojím se spát, a zmocňují se mě dojmy, že nemohu dýchat, či se pořádně nadechnout.

Pak se jen posadím na posteli a poplašeně koukám kolem. Snažila jsem se to říct mamce, ale neposlouchala mě, a to to pro mě nebylo jednoduché.

Dnes jdu do kina na film, na který se moc těším, Papírová města. Četla jsem v loňském roce knihu a naprosto si ji zamilovala. Tudíž jsem plná očekávání. Napíšu vám poté recenzi, chcete?!

Mějte se krásně!

Brzy nashle

Zlodějka Knih - tip ode mě pro vás

23. července 2015 v 20:20
Zdravím moji milí čtenáři!

Psali jste si, že byste si přáli další filmové tipy. Nuže dobrá. Tady máte další z mých oblíbených snímků.

První, který Vám můžu nabídnout, je válečné drama Zlodějka Knih. Opravdu moc krásný kousek, u kterého nezůstane oko suché. Hlavní představitelka se role zhostila výborně! Zrovna jsem dočetla také knihu, podle které byl příběh natočen. Tu mohu doporučit též ;)

Příběh vypráví o holčičce Liesel, která se během druhé světové války dostane do pěstounské rodiny pana Hanse Hubermanna. Neumí číst. Její nový tatínek se proto stane jejím učitelem, a Liesel pak louská knihu za knihou - jejím zdrojem počtení je knihovna starostky. Má také nejlepšího kamaráda Rudyho a u Hubermannů ve sklepe se ukrývá žid jménem Max. Jak příběh dopadne? Podívejte se, nebudete litovat.

Brzy nashle

Want to Want Me, Happy, 22 a další

20. července 2015 v 19:11
Zdravím moji milí čtenáři,

máte mizernou náladu? Mám návod jak ji napravit. Aspoň maličko. Nebo v to aspoň doufám… vybrala jsem pro vás několik písniček, které podle mě neskutečně dokážou člověka povzbudit, dokáží ho přimět k tomu aby si poklepával do rytmu a možná se i maličko pousmál... Tak jdeme na to!

(Stačí kliknout na název písničky) ;)

1. Cimorelli - Want To Want Me
2. Pavel Callta - Terapeut
3. Sebastian - Toulavá
4. Midnight Oil - Beds Are Burnin
5. Foster The People - Pumped Up Kicks
6. Taylor Swift - 22
7. Sheppard - Geronimo
8. Fools Garden - Lemon Tree
9. Alanis Morissette - Ironic
10. Pharrell Williams - Happy

No a jaké písničky postaví na nohy vás? Napište mi do komentářů! Budu moc ráda. A také dejte vědět, zda se vám nějaká skladba z tohoto seznamu zalíbila ;) Mějte se krásně!


Brzy nashle.

What If - typ ode mě pro vás

19. července 2015 v 22:24
Zdravím moji milí čtenáři.

Na co se podívat když v televizním programu není žádný snímek, který by vás lákal? Mám pro vás typ!

A to parádní komedii (no dobře, je to drama lomeno komedie lomeno romantický film), kde máte možnost v hlavní roli spatřit Harryho Pottera "bez brýlí". Na snímek jsem vlastně narazila náhodou, a jsem za to moc a moc ráda.

Příběh vypráví o klukovi, který nemá štěstí na holky, až na jednom večírku, kam ho vezme kamarád, potká zajímavou Chantry. Zamiluje se do ní takřka na první pohled, jenomže to má háček. Ona je již pět let zadaná. I přesto se ale s Wallacem začne kamarádit. Povídají si (a mají si skutečně co říct, a my se dozvíme spoustu zajímavostí, například kolik nenatrávených výkalů měl v sobě Elvis Presley když zemřel, nebo co je to Bláznovo Zlato), svěřují se jeden druhému.

Wallace není sto odhodlat se k tomu povědět Chantry co k ní vlastně cítí, až do chvíle, než mu jeho kamarád poví historku o tom ať si představí jí a jejího přítele Bena u oltáře... jak to dopadne dál?! To vám prozrazovat nebudu, ale určitě neuděláte chybu, když si tuhle svěží, řekla bych málo známou perličku ve světě kinematografie pustíte. A pak mi můžete třeba do komentářů napsat, jak se vám snímek líbil!

Daniel je ve své roli super, a myslím že mu sedla, na jeho kolegyni jsem si musela zvyknout no a nakonec mi připadala neskutečně sympatická. Co dodat na závěr? Přeji pěkné pokoukání!

Brzy nashle.

Fakta o mě, jaká jsem a tak dál

18. července 2015 v 19:00
Zdravím moji milí čtenáři,

psali jste si, že byste se o mě chtěli něco dozvědět. Nějaká fakta. Zapřemýšlela jsem, a nakonec nějaká vymyslela. Tak tady jich několik máte:

1. Jsem introvert, tudíž tichá, stydlivá, málo s kým si dokážu otevřeně povídat
2. Miluju čtení
3. Mým nejoblíbenějším filmem je sága Harry Potter
4. Bez mp3 přehrávače v kapse neodejdu z domu
5. Baví mě fotit
6. Ráda si zpívám
7. Miluju kafe
8. Mám slabost pro filmy z osmdesátých a devadesátých let
9. Zajímám se o věci ohledně první a druhé světové
10. Baví mě jazyky jako angličtina a španělština
11. Ráda plavu
12. Ráda pozoruji hvězdy, západy slunce, bouřky
13. Mé oblíbené barvy jsou tmavě modrá a fialová
14. Nejoblíbenější jídlo: špagety, sladké knedlíky, lasaggne, pizza
15. Zapisuji si sny
16. Od třinácti let jsem si psala deník - vlastně pořád píšu
17. Moje nejoblíbenější roční období je podzim
18. Přála bych si mít sbírku porcelánových panenek
19. Věřím na duchy
20. Občas když nemůžu v šuplíku najít ponožku do páru, nosím každou jinou

Brzy nashle

Západ slunce a přání hezkého večera

15. července 2015 v 23:27
Zdravím moji milí čtenáři,

dnes byl u nás naprosto kouzelný západ slunce.Pro jednou jsem neodolala a musela ho zvěčnit.
Tímto bych se s vámi o ten krásný výjev chtěla podělit.

Přeji hezky večer.

Brzy nashle

Vítejte, anonymita a ostatní věci

14. července 2015 v 19:08
Zdravím moji milí čtenáři,

vlastně ani nevím jak bych měla začít. Je pravda, že poslední dobou jsem byla hodně osamělá.
Prošla jsem si několika věcmi, které bych nepřála opravdu nikomu.

Tenhle blog jsem založila nejspíš proto, aby mi posloužil jako ventilace.
A taky, do mého deníčku už se nevejde ani řádka. Krom toho mi stále dopisovaly propisky... ;)

Chtěla bych psát anonymně. Napsat sem věci které mě trápí, a doufat, že mi to pomůže.


Brzy nashle.
 
 

Reklama